Canisterapie – možná je to disciplína právě pro vás
Na canisterapii se hodí všichni psi, kteří mají rádi kontakt s lidmi. Tak si povíme, jak to vlastně probíhá. A třeba vás nadchneme – pomáhat se psem je totiž jedna z nej věcí, kterou můžete zažít.
Něco málo z teorie
Canisterapie patří pod takzvané zoorehabilitace – podpůrné terapie se zvířaty. Můžeme ji rozdělit na:
- Vedenou profesionály, tedy terapii, která má za účel léčit a člověk, který ji se psem provozuje má vysokoškolské vzdělání a psa využívá ke své práci.
- Častější variantou je ale canisterapie co by aktivita se psem – kde pes spolu s člověkem, který je proškolený dobrovolník, navštěvuje pacienty. Dneska si rozebereme hlavně tuhle druhou.
Pes může být v zařízení nastálo a má ho pak na starosti někdo ze zaměstnanců. Každopádně to se v praxi moc neosvědčilo, protože pes potřebuje jednoho pána a třeba v domovech pro seniory se pak naráželo na problém, že klienti domova psa překrmovali. Častější je proto canisterapie se psy, které máme doma a do zařízení s nimi docházíme.
Na aktivitu je potřeba připravit oba z “týmu” – aby člověk-dobrovolník získal povědomí o tom, koho navštěvuje a co s ním může nebo nemůže dělat. A aby na to byl připravený i pes.
Canisterapeutické zkoušky a výcvik psa i člověka
Běžně vycvičený a socializovaný pes canisterapeutické zkoušky složí. Jsou 2 varianty jak s canisterapií začít:
- Najdete si zařízení, kde chcete pomáhat a domluvíte se s nimi na podmínkách. Třeba nemocnice v Motole má svoje dobrovolnické centrum, kde se o vás postarají kompletně. Proškolí vás jako dobrovolníka a pomohou vám i s přípravou psa. Jenže když zajdete do domova seniorů, který máte třeba ve všem okolí, tenhle program asi mít nebudou. A tak to bude víc na vás a vašem samozdělávání. V tom případě doporučujeme najít nějakou organizaci, která se canisterapií zabývá a pomůžou vám jak s přípravou psa, tak vaší.
- Oslovíte organizaci, která se věnuje canisterapii, tam vás proškolí, pomohou s výcvikem psa a pak vám i doporučí zařízení, kam docházet.
Co je opravdu ale opravdu důležité?
Vnímat svého psa. Kdyby se pes během praxe dostal do diskomfortu, musíte zasáhnout a pomoct mu. Třeba děti nenecháme, aby psa tahaly za uši nebo aby si na psa někdo lehl a tak podobně. Při canisterapii jste prostě vždycky tým a pes na vás spoléhá.
Kde můžeme se psem pomáhat?
Všude, kde vás napadne. No vážně! U dětí, u dospělých, u seniorů. U postižených fyzicky i psychicky. Pes může lidi motivovat k učení, učit je správným návykům nebo sloužit jako prostředník.
Jak to probíhá třeba u seniorů? Můžete docházet ať už do nemocnic na léčebnu dlouhodobě nemocných (LDN), nebo do domovů pro seniory. Tam navštěvujete jednotlivé klienty a pes slouží jako ideální podnět k rozhovoru. Přece jen, než si začít povídat s cizím člověkem, natož s dobrovolníkem, je snazší pohladit psa a zeptat se právě na něj. Časem si vytvoříte vztah a senior tak má motivaci se na něco těšit. Díky psovi můžou senioři taky trénovat paměť, pes je motivuje k pohybu nebo jim jednoduše poskytne prostor, aby zavzpomínali.
U dětí je pes taky skvělou motivací. K pohybu i k učení. Třeba v logopedii.Pes rozumí jen přesnému povelu, a tak má dítě opravdu motivaci vyslovovat správně, pes ho poslechne a například donese hračku nebo udělá trik, takže dítě rovnou vidí efekt svých slov. Přes psa můžeme dětem vysvětlit péči o druhé nebo třeba jak se chovat k ostatním. Zase záleží, jestli budete chtít pracovat s nemocnými, postiženými a nebo třeba s dětmi ze znevýhodněných rodin. Děti často řeknou psovi věci, které by jen tak dospělému nikdy nesvěřily.
U postižených ať už mentálně nebo fyzicky je pes skvělým prostředníkem. Pes je bere jako normální a oni z něj necítí ostych.
Polohování, nebo canisterapie?
Někdo si myslí, že canisterapie je polohování, ale není to správně. Je to jen jedna z metod canisterapie. Pes má o 1°C vyšší teplotu těla než člověk. Proto když si k sobě přiložíte psa, prohřeje vás. Toho se využívá u pacientů se spasmy (stažením svalů) – pes je prohřeje, u toho svým dechem celkově pacienty stimuluje a pak může probíhat pacientova klasická fyzioterapie už bez psa.
K tomuhle je potřeba, aby byl chlupatec opravdu klidný a vydržel dvacet minut až půl hodiny jenom ležet. Jestli je ten váš energický, není potřeba canisterapii hned vzdávat, jen si vyberte jinou oblast, kde se jeho energie líp využije.
Jak často může pes canisterapii provozovat?
Ideální je vaše vybrané zařízení navštěvovat 1x týdně na asi tak hodinovou návštěvu. I když to vypadá jako hra nebo mazlení, psi jsou velmi citliví a všechny emoce se v nich ukládají. Proto je dobré po terapii vyrazit se psem na procházku nebo si pohrát. Prostě aby ze sebe celou tu nálož dostal a příště se tam těšil znovu.
Určitě je taky potřeba psa sledovat a jakmile uvidíte, že se na návštěvy netěší, zamyslet se, co se stalo. Nebo jestli to, kam chodíte je pro vašeho psa to pravé. Stejně tak jako lidi preferují nějakou skupinu pacientů, tak psi to mají podobně. Někteří neradi navštěvují seniory a přitom s dětmi si hrají krásně. Jsou psi, kterým velmi vadí psychiatrické poruchy. V každém zařízení by měl být někdo, kdo vám jako dobrovolníkovi ve zkratce představí pacienty a někdo, za kým můžete jít se svými postřehy nebo dotazy.
Celkově se psa na návštěvu vždy snažte připravit – pro psa je návštěva cizího místa vždy náročná, třeba takové zdravotnické zařízení, kde je všude cítit dezinfekce. Nebo se například chystáte za dětmi, návštěvu si předem připravte a vyzkoušejte. Pes bude vědět, co ho čeká a bude o to více pak na místě v klidu.
Canisterapie je prostě krásná kombinace pomoci lidem a výcviku psa. A ta její pestrost! Můžete si s lidmi jen tak povídat, nebo připravit komplexní výukový program. Je to čistě na vás a vašem chlupatci.
