Honza Farkač – Poslušnost v IGP

Návod na vychované psy nám Honza bohužel nedá. Ale povídal nám o obedience pod zkušebním řádem IGP, je to sport, je náročné pro psa i pro vás, ale prý to fakt stojí za to. A ještě předtím jsme si řekli něco málo o celém IGP, abychom měli přehled a věděli zas něco nového.

IGP je zkratka pro mezinárodní zkušební řád pro pracovní psy. Dřív se mu taky říkalo IPO. Sportovní kynologie má totiž různé zkušební řády, pod kterými můžete (tedy váš pes) složit zkoušku. V obedience je to konkrétně třeba ještě OB, národní zkušební řád (NZŘ) nebo IRO využívaný v záchranářině. A čím se IGP tak liší a proč je tak super, jak Honza tvrdí?

Vítejte ve světě IGP!

IGP je výjimečný tím, že má 3 části a každá je úplně jiná, s jinými nároky na psa. Takže když váš chlupáč zmákne všechny 3 části, zaslouží to opravdu poklonu. Které to jsou?

  • Stopa – tady musí pes být klidný, soustředěný a samostatný. Za úkol má 600 kroků dlouhou stopu se 4 lomy a na ní 3 předměty.
  • Obrana – zde naopak potřebujete, aby byl pes dominantní, nekompromisní a měl fakt pevné nervy, to všechno ale v plné poslušnosti. Dělá se tu třeba vyhledávání v revírech, vyštěkávání, práce s figurantem a tak dále.
  • Poslušnost – od chlupáče budete chtít energii, krásný projev a týmovou spolupráci.

Ještě podotýkáme, že všechny tyhle části skládá pes v jednom dni. Dobrý co?

Jak takové obedience v IGP vypadá? To se můžete mrknout tady na videu, které nám Honza pouštěl, je z dubna 2016 z prvních zkoušek jeho fenky.

Jako první je tam chůze u nohy. Ta je zároveň nejdůležitější, protože ji potřebujete i u všech dalších cviků. Střídá se různé tempo, zastavování a obraty a chlupáč musí celou dobu jít v jednom místě u vaší nohy a koukat na vás nahoru.

Další cvik je odkládačka. To znamená, že z chůze u nohy si pes najednou na povel sedne a zůstane tam, i když jde psovod dál. Potom si pes z klusu u nohy lehne a taky čeká. Jako poslední by pes měl zůstat stát a čekat. To se na videu zrovna moc nepovedlo, o to to ale bylo roztomilejší, viďte.

Třetí v pořadí jsou aporty. Pes má například za úkol přinést 2kilogramovou činku přes 1metrovou překážku. Překážku mají všichni stejně velkou a činku stejně těžkou. Ano, taky jsme se Honzy ptali, jak to dělají mini psi a řekl nám, že ne každý pes může IGP dělat celé, protože mu ne vše jde. Na druhou stranu sám prý ale trénuje jednoho pražského krysaříka, který je přeborník ve stopě.

Předposlední je vysílačka, kde psa vyšlete vpřed, běží a na povel si má lehnout.

Posledním cvikem je dlouhodobé odložení. A to probíhá tak, že pes leží, kouká a mezitím cvičí další pes. To může trvat klidně i 8 minut.

Kdo z chlupatců může dělat IGP?

Vlastně všichni, můžete si totiž vybrat jen jednu disciplínu a v té složit zkoušku, to řád dovoluje. V celém IGP je totiž největším problémem obrana a střelba, ne každý pes to zmákne. Málokdo má všechny 3 zkoušky.

Na IGP se většinou využívají pracovní plemena jako belgičáci, francouzští ovčáci, dobrmani, boxeři, knírači, ale i bordery, australáci a bílí ovčáci. No prostě Honza říká, že každý pes z toho bude něco mít.

Co vás na IGP všechno čeká?

Ideálně byste měli začínat se štěnětem, aby všechno hezky pěkně postupně stihlo vstřebat. K tomu je potřeba psa socializovat, jasně zní jako jako banalita, ale u i IGP najezdíte spoustu kilometrů v autě a vy byste se měli postarat o to, že tam váš chlupatec bude rád a bude tam umět odpočívat.

Do toho musíte počítat s tím, že IGP je fakt náročný kvůli svým 3 disciplínám a tomu taky musíte přizpůsobit trénink. Ten může při vrcholné formě psa vypadat nějak takhle:

1–3x týdně stopa
2–3x týdně poslušnost
1–2x týdně obrana
1–2x týdně kondice

Nechcem vás strašit, ale proč IGP nedělat?

Jestli přemýšlíte o IGP dráze, měli byste vědět i ty zápory. A kdo jiný vám to líp shrne než Honza?

Stopy – na trénink stopy potřebujete různé terény jako je louka, pole, les a tak dále. K tomu ještě ideálně někoho, kdo vám ty stopy vyšlápne a ideálně různé lidi, ne stále jenom jednoho člověka.

Poslušnost – hodit se vám bude nějaký plac k tréninku, ideálně cvičák, který má i áčkovou překážku, tu do auta fakt nenarvete. A taky byste měli trénovat na fotbalových hřištích, ideálně různých, protože právě tam se zkoušky konají. K tomu je fajn procvičit i kontakt s rozhodčím a dalšími lidmi, které na zkoušce potkáte.

Obrana – ta je na trénink nejsložitější, potřebujete totiž makety, revíry a figuranta.

Takže celkově k tréninku IGP potřebujete spoustu času, nebýt líní a objíždět ta všechna různá místa a taky nějakého pomocníka, ideálně skupinu pomocníků. A samozřejmě placení figurantů stojí nějaké peníze.

A teď pozitivně, proč dělat IGP?

Neodradil vás Honza? No super, tak tady máte důvody, proč IGP dělat.

  1. Je to těžký. Ale o to víc to pak stojí za to.
  2. Málo psům jdou perfektně všechny 3 disciplíny, takže když je chcete dělat, musíte vymýšlet, jak psa zaujmout, jak mu vysvětlit, že je super i to, co mu třeba nejde a kde si není jistý. To je skvělá výzva a super prostředek ke zlepšení vztahu se psem.
  3. Potkáte partu stejných bláznů.
  4. Učíte psa třeba i to, co neumíte vy, takže si musíte zjišťovat informace, to vás podle Honzy velmi posune.
  5. A se psem jste pak skvělý tým.

Pojďme si tedy ještě ujasnit, co je to sportovní poslušnost

Jako definice se Honzovi líbí, že je to dlouhodobá koncentrace psa na psovoda a motivace k práci.

Nejtěžší je právě to soustředění se, to musí pes vydržet po celou dobu všech cviků, to je asi tak 7–8 minut. Tahle schopnost by se u chlupatců měla budovat fakt od malička.

Druhým stavebním kamenem je motivace. Pes při zkoušce pracuje bez odměny, maximálně je povoleno psa pochválit slovně nebo pohladit. Musíte to prostě psovi podat tak, aby mu to stálo za to i bez pamlsků a hraček.

Cviky jsou tady až třetí v pořadí důležitosti.

Víte, co psa motivuje k práci?

Je toho víc, to dá rozum. Ale odměna pro psa je to, co pes zrovna chce. Může to být jídlo, hračka, ale taky třeba koupání ve vodě.

Celkově to je ale uspokojení základních pudů – takže jídlo, lov, být součástí týmu (smečky) a vyhnutí se něčemu nepříjemnému.

U posledního pudu se zastavíme – IGP občas bývá spojovaný se špatnými výcvikovými metodami, těmi negativními, které využívají právě tenhle pud. Psovi se ukáže, co má dělat, ale pod hrozbou toho, že jinak bude dělat něco, co nechce.

Ale nebojte, dneska se už takových, které tyhle metody využívají, najde fakt málo a celý IGP je založený pozitivně.

Jak vypadá práce s motivací?


Práce s motivací nikdy nekončí, minimálně ne v aktivním věku psa. Není totiž pravda, že co se pes naučí, už umí navždycky. Pro začátek si ještě pojďme rozdělit motivaci na vnitřní a vnější.

Vnější – to jsou odměny, žrádlo, hračky, pochvaly. Všechno, co je mimo psa. Pokud je výcvik ale založený jen a pouze na téhle motivaci, časem to psa přejde. Když totiž při zkoušce odměnu odstraníte, zřejmě odpadne i motivace. Psa tím vlastně podvádíte, protože se mu snažíte nakecat, že odměnu máte u sebe, on udělá cvik a nic. Možná to ještě párkrát zkusí, dokonce zmákne zkoušku, ale tu další už asi nedá, nebude se mu chtít.

Vnitřní – tu chcete! Ta totiž vychází přímo ze psa. A to tak, že pes opravdu chce cvičit a ví, že to dělá pro vás, ale i pro sebe a je mu v tom komfortně. Jasně, tohle psa naučíte skrz tu vnější motivaci s plnou hrstí pamlsků, ale víte, že po jejich odstranění vám zůstane základ a nesesype se vám celý pes a všechny cviky. Funguje prostě dlouhodobě.

Základní struktura učení podle Honzy

Základním motivátorem vám bude žrádlo a hračka. U štěňat to daleko častěji bývá žrádlo, protože jejich pud najíst se a vyrůst je silnější než lovecký pud k chycení hračky. Potom u starších psů se to může otočit a jednou hračkou uděláte při výcviku velkou parádu.

A teď bacha. Když pes hrozně chce odměnu, přestane přemýšlet. Představte si to třeba tak, že svému chlupatci ukážete míček, pes se přepne do tranzu a 90 % mozku mu zaplní ten míček. No a s 10 % toho moc nenatrénujete.

Z toho nám plyne, že učit novou věc je lepší přes žrádlo. Ze začátku učení nového cviku nemusíte řešit, že to pes nedělá rychle a s energií, důležitý je, aby pochopil, co po něm chcete. Ze začátku mu pomáhejte právě pamlsky (třeba u sedni-lehni psa navádějte do poloh pomocí jídla) a postupně pomáhejte míň a míň. To je klasický postup, nejen Honzův.

No a pak přijde na řadu ta hračka, když ji použijte místo jídla, krásně vám prověří, jak pes cvik umí. Jestli cvik zmákne, i když těmi 90 % mozku myslí na hračku, máte vyhráno. Jestli ne, ještě potrénujte.

Co korekce? Tím Honza nemá na mysli, že budete psa bít. Ale někdy postačí třeba jen slůvko ne, aby pes věděl, co dělat nemá. Ukážete mu totiž, jak cvik dělat, ale zároveň mu postavíte mantinel, jak to nedělat. Takže vás pak třeba na zkoušce nemusí čekat překvapení, že si pes vymyslí novou formu cviku, kterou jste mu předtím nezatrhli. Cvik je díky korekci daleko stabilnější.

Pár dalších a důležitých poznatků k učení

A teď vás určitě napadlo, že když to pes umí, můžete mu přestat dávat odměnu. No, vám taky v práci přece neřeknou, že to hezky zvládáte, takže vám nepošlou výplatu. Odměnu by pes neměl dostávat jen na zkouškách. Natrénujete to tak, že budete psovi dávat odměny po delších intervalech.

Honza nám ještě poradil, že “Psa bude bavit to, co ho naučíte, aby ho bavilo.” To znamená fakt téměř cokoliv. Chůze u nohy? Klidně! Ležení a zírání? No taky! Psa to fakt může bavit a může mít radost, že to dělá, protože to dělá radost vám.

Rozhodně nemá smysl psa do něčeho nutit. Spíš vymyslete, jak mu ukázat, že to co dělá je fakt dobrý a vyplatí se to.

A taky Honza radí naučit psa i to, že nic nedělá. Že je to taky cvik a že je to v pořádku. Jasně, chvilku to potrvá, ale vyplatí se to, a to jak v běžném provozu, tak i na zkouškách nebo závodech.

Není to jenom o poslušnosti

Tak o čem to teda ještě je? Honzova zkušenost říká, že lidé o tom často takhle nepřemýšlí. Přijdou z práce, sbalí psa, jedou na cvičák, myslí na vše možné, tam se na chvíli soustředí, odcvičí a šup zas domů. Zkuste se nad tím zamýšlet více a soustředit se.

Taky není ideální trénovat jen cviky a doufat, že zkouška nějak dopadne. Čili netrénujete jen pro trénink, ale připravte psa i na zkoušku. Že to bude v jiném prostředí, že tam bude rozhodčí a tak dále.

U psa je taky důležité načasovat formu. Vy sami musíte nejlíp vědět, kdy to psovi jde a kdy ne. Má špatný den? Popřemýšlejte, proč. Někdy je to krmením, někdy jiným psem, někdy počasím. Čím víc toho budete vědět, tím líp potom nasimulujete podmínky, aby se psovi cvičilo dobře i na zkoušce. Musíte prostě znát svého chlupatce od čumáku k ocasu.

Taky určitě neplatí, že čím víc závodů, tím líp. Podle Honzy má každý pes omezený počet soutěží a zkoušek, které může absolvovat, aby ho to nevyčerpalo, a to hlavně psychicky. Proto třeba nedoporučuje zkoušet závody jen tak na zkoušku, ale vybírat si, které zkoušky udělat a které klidně vynechat.

Celkově prostě Honza říká, abychom u toho mysleli a přemýšleli v celé délce života psa. To je prý to stěžejní, co bychom si z přednášky měli odnést.

Zvídavé dotazy pro Honzu na závěr

Jak začít trénovat se štěnětem?
Klidně už od těch dvou měsíců, co si ho přivezete domů. Do jednoho roku ale trénujte podle toho, co prcek zmákne fyzicky, však to na něm poznáte. Důležité je, ne co v ten daný trénink zvládne, ale co si odnese na příště. Takže když psa budete nutit a budete na něj protivní, odnese si to do dalšího tréninku a třeba ani chtít trénovat nebude. Ideální je ukončit trénink v nejlepším. To je pak natěšenost na další trénink fakt zaručena. A délka? 1–2 minuty klidně stačí.

Jak denní trénink rozfázovat? Dělat jednu věc dokola nebo od každého něco?
To, co pes už umí jen tak projeďte a nový cvik zkuste klidně víckrát. Ale zas ne moc, abyste ho neotrávili, pořád se držte těch pár minut.

Co dělat, když psovi cvik fakt nejde?
Tak se svět nezboří. V klidu ukončete trénink, ideálně něčím, co mu jde a v čem si věří. Buďte pozitivní. Odložte, zavřete nebo uložte psa a běžte přemýšlet, proč to tak asi je.

Jak odnaučit zdrhání za zvěří?
Z mého pohledu, pokud je pes extrémní lovec, ne vždy to odnaučíte. Moji psi třeba takoví jsou. A pak máte dvě možnosti. Mít psa neustále na vodítku nebo pořídit elektriku. Protože psovi, kterého lov baví, těžko nabídnete něco jiného. A tak má elektrika smysl, pokud ji ale použijete správně. A taky to vnímám jako bezpečnou varinatu. Když pes uteče, může pak někoho srazit, někdo může srazit jeho nebo způsobí třeba nehodu. Oproti tomu je přiměřený impuls do krku výhra.

Co tedy znamená použít správně elektriku?
Když pes zdrhne, zavoláte ho, po chvíli (nebo hodině) přiběhne. Vy ho sice pochválíte, protože víte, že na něj nesmíte být zlí, ale stejnak to ve vás vře a pes to prostě pozná.

Ale když máte elektriku, pes dostane ránu a vrátí se k vám do bezpečí. To je velký rozdíl a může vám to velmi zlepšit vztah se psem. Je to sice kontroverzní téma, ale je potřeba o tom mluvit a edukovat lidi – když se použije správně, podle mě to nevadí, naopak.

A jak teda na to? Pes musí být stále v dohledu (fakt mu nechcete dát ránu, když se vrací). Zavoláte ho, abyste mu dali šanci, když nereaguje, dostane malý impuls, ten ho vytrhne z tranzu, ale teď neví, co dělat. V tu chvíli musíte psa zavolat, abyste mu nabídli cestu ven.

Ve výcviku bych elektriku samozřejmě nikdy nepoužil, ale u přivolání se hodí. Taky je možné, že psovi bude stačit jeden impuls a nikdy víc už to nebudete potřebovat použít.

A jaký přesný postup k použití by Honza doporučil?
Nasaďte elektriku a jděte na procházku. Takhle třeba 14 dní, aby si to pes vyloženě nespojil. Taky si mezitím impulzy vyzkoušejte na sobě, abyste věděli, jak nastavit intenzitu. Co ale nedoporučuju, je intenzitu psovi postupně zvyšovat. Prostě se zkuste napoprvé trefit na tak akorát, aby to psa zastavilo, ale neublížilo mu to.

0
    0
    Your Cart
    Your cart is emptyReturn to Shop