Nicole Vošvrdová – Pes a vyhledávání kůrovců

Že psi zvládnout najít výbušniny nebo drogy, to všichni víme. Ale věděli jste, že zmáknout vyčmuchat i strom napadený kůrovcem? Trénink psa na vyhledávání kůrovců je u nás v Čechách unikátní a hodně mladá metoda a za jejím rozvojem tady stojí Nicole Vošvrdová. Jak se ke kůrovcům dostala a jak všechno funguje?

Kůrovec se u nás v Čechách poslední dobou řeší stále častěji. Jejich množství, které požírá naše smrkové lesy, je už v kalamitním stavu. Tohle sice nebylo primární motivací Nicole k tomu začít svého psa cvičit na jejich vyhledávání, ale hned jak metodu objevila, věděla, že se to bude hodit a že to může pomoct. Zajela kvůli tomu až do Švédska, kde tahle unikátní metoda vznikla. 

Jak se Nicole dostala ke kůrovcům?

Nicole na České zemědělské univerzitě jako svou závěrečnou práci studovala právě psí čuch, neboli olfaktologii (my když si nemůžem vzpomenout, říkáme tomu čuchologie). Do toho si pořídila fenku belgického ovčáka Bibi. No a začala vymýšlet, co dál, co nového a jak to spojit s tím, že už má svého čtyřnožce. 

A tak začala Googlit. Věděla, že psi umí detekovat téměř vše – drogy, výbušniny, ale i určité živočichy. Narazila na to, že psi ve Švédsku umí najít i kůrovce. A to díky přednášce, kterou u nás v ČR měla zakladatelka metody Anet Johansson. Tak se Nicole přihlásila na doktorské studium na Lesnické fakultě, kde byli z jejího nápadu ohledně kůrovců nadšení, kontaktovala Anet Johansson a bylo to. Tedy aspoň začátek.

Co přesně je teda kůrovec?

Kůrovci jsou velká skupina brouků, kteří žijí pod kůrou. V našem případě se ale budeme bavit konkrétně o Lýkožroutu smrkovém. Právě ten totiž dělá v ČR tu největší neplechu a také na něj jsou psi cvičení (ano, svým čichem tedy rozeznají i jednotlivé druhy kůrovců, paráda, co?). Tedy, psi jsou cvičení na feromony, které lýkožrouti vydávají, ale o tom vám hned povíme.

První cesta do Švédska

Kde jinde se to naučit než tam, kde to všechno začalo. A tak se Nicole s tou dobou její 10měsíční Bibi vydaly do Švédska za Anet Johansson. Kůrovcová sezóna je sice od května do srpna, ale Nicole tam jela v listopadu, protože nechtěla s výcvikem čekat. Navíc psi se stejně cvičí na syntetické feromony, takže k tomu ani kůrovce netřeba.

Anet má ve Švédsku celé výcvikové centrum právě na vyhledávání kůrovců, které je plné super věcí a pomocných strojů, díky kterým se psi vše daleko rychleji naučí. Naučí se reagovat na syntetické feromony a do toho třeba i ignorovat vůni lesa, jehličí nebo zvířat, aby je to zbytečně nerozptylovalo. Za 10 dní tam Bibi udělala obrovský pokrok a domů se vrátily s pevnými základy pro další výcvik, aby tam mohly jet znovu na sezónu, tu kůrovcovou samozřejmě.

A teď něco k těm feromonům. Kůrovci mají celou škálu těchto látek a každý druh má i jinou specifickou látku. Pro účel tréninku se vybraly 4 látky podle toho, v kterém stádiu vývoje lýkožrout zrovna je. To už pes sice nerozliší, ale zjednodušeně můžeme říct, že pozná kůrovce každého věku. Pozná třeba i strom týden po náletu, kdy člověk ještě vůbec nic nevidí ani netuší. Syntetické feromony jsou chemická látka, která se dá pořídit v chemických obchodech, jen musíte původní feromon zanalyzovat a zjistit, o jakou látku se přesně jedná.

No a začal výcvik i tady v Čechách

Nicole začala Bibi schovávat pachy úplně všude. Při procházce na hřišti, do různých otvorů i do kanálů, mezi hračky doma a tak dále. Prostě aby si pes zvykl na pach a na to, že ho má bezpodmínečně najít a označit. Mimochodem jak pes pach označí, je úplně jedno. Může poťapkávat předníma, zadníma, lehnout si, je to na psovi a psovodovi, jak si to udělají.

Ze začátku byla Bibi raději na vodítku, teď už to není potřeba, protože se sama drží poblíž a drží zhruba stejný rádius. Nicole pach nejdříve schová a pak nechá Bibi čmuchat a hledat.

Jako odměnu Nicole používá Bibiin oblíbený balónek nebo pastu, kterou mačká přímo do huby psovi – je to jednodušší než mít plné kapsy pamlsků.

A jak schovaný pach vypadá? Je to ten syntetický feromon nasáklý do odličovacího tamponku, jednoduchý, viďte?

Švédsko č. 2

V květnu se zas jelo do Švédska. Tentokrát se jednalo o 2 měsíční intenzivní stáž a spoustu se toho učila i Nicole – hledání kůrovce je totiž týmová práce. Pes pach označí, ale pak je na člověku zhodnotit, jak moc je strom napadený a popřípadě ho označit. Někdy je napadený strom vidět i pouhým okem a taky charakteristicky zapáchá. Taky bylo třeba se naučit s GPS a to vše tak nějak najednou – sledovat cestu, sledovat GPS, sledovat psa a sledovat stromy.

Pro psa to bylo období reálně napadených stromů, takže se Bibi učila hledání pachů v lese (a neběhání za srnkama).

Jaký je postup při výcviku?

Psovi se nejdříve ukáže napadený strom, ten mu (a někdy i člověku) smrdí. Problém ale je, že v téhle fázi pes označuje celý strom, ne jedno konkrétní místo, jak je to v případě tamponku. Takže si na to musí zvyknout. 

Bibi třeba strom označuje tak, že se k němu jakoby tulí, strom oběhne, nalepí se na něj a pohledem vyhledá Nicole. Je naučená neštěkat, protože by štěkala každých pár minut a to dokáže lézt na nervy.

Co výbava?

Co všechno je s sebou do lesa potřeba?

  • Balonek na provázku aneb oblíbená hračka Bibi, místo pamlsků ideální.
  • Obojek s GPS pro psa.
  • GPS vysílač pro Nicole. Ten má navíc třásně, aby se dalo lehce určit, kudy fouká vítr.
    • Díky GPS víte, co jste už prošli, dají se tam vyznačit hranice toho, co chcete projít ten den, a dokonce se dají označit i smrky.
  • Na určení směru větru je ještě dobrý bublifuk. 
  • Kšíry nebo rovnou vesta pro psa, aby byl vidět.

Představujeme Lýkožrouta smrkového

Lýkožrout má asi 3 mm, je to prostě takový malý brouček, který se ale množí geometrickou řadou. 

Čas od času napáchá větší škodu než obvykle. Ten interval je asi tak po 100 letech a to je to, co zažíváme právě teď. Navíc období jejich aktivity se rozšiřuje na duben–říjen (místo květen–září).

Samičky lýkožrouta nalétnou pod kůru a nakladou vajíčka. Larvy si pak začnou dělat chodbičky. Vrstva, kde takhle řádí, je lýko – larvy překoušou cévní svazky stromu, tomu opadne kůra, ztratí obranychonost a umře.

Když je larva vyvinutá, brouk odlítne ze stromu ven. Zatímco samičky na strom přílítnou šikmo a nevidíte po nich ani stopy (proto se strom těsně po náletu lidem špatně detekuje), brouci ze stromu odlétají kolmo a zůstanou po nich v kůře malé dírky o velikosti pár milimetrů. Možná jste je už někdy viděli, schválně po nich v lese příště zkuste zapátrat.

Lýkožrouti většinou napadají stromy na kraji lesa, na jihovýchodě, kde strom není ničím chráněný. Ale. Není problém najít napadený strom i uprostřed lesa. Nicole říká, že je důležité do pátrání po napadených stromech jít bez předsudků a ověřit vše. 

Kůrovec má dolet klidně až 80 metrů plus nějaký ten vítr, navíc jsou čím dál tím víc odrzlejší, takže cestují opravdu skoro po celém lese, ne jen na okraji.

Jak vypadá napadený strom?

Brouci ho napadají od prvních zelených větví směrem dolů. Strom pak většinou zežloutne a opadá mu kůra. 

S napadeným stromem se nedá už nic udělat. Jen se pokácí a odveze nebo se přes klády hodí speciální síť proti hmyzu. Celé detekování kůrovců ale význam má, lesníci pak mají přehled, který strom nebo rovnou kolik jich je napadených. Například ve Švédsku se s napadenými stromy nedělá vůbec nic. U nás v ČR je to horší, kalamita se týká i hospodářských lesů, takže je potřeba to řešit víc.

Napadenému stromu je většinou kolem 80 let. Při současné kalamitě si občas ale kůrovec troufne i na 60letý strom. 

Zvídavé dotazy pro Nicole na závěr

Jak dlouho vydrží nasáklý tamponek feromony?

Venku v běžných podmínkách (voda, vítr, vzduch) vydrží klidně i 3 dny.

Kolik stromů za den obejdete?

Člověk, který to už chvíli dělá má tempo zhruba 1 hektar za 1 hodinu a u toho ujde 4 km. 

Jak dlouho vydrží mladý pes pracovat?

Ideálně by měl po výcviku vydržet hodinu v kuse, Bibi teď vydrží 10 minut, pak si pohrajeme a jdem zas na věc.

Najdete vždy všechny stromy?

Nikdy nedáme 100 % stromů, ani když nás jde víc, jde ale o to udělat maximum a udělat to pořádně.

Může se pes v označení napadeného stromu zmýlit?

Pes spíš strom neoznačí, například si ho nevšimne, než aby označil nenapadený strom.

Jaké další země mají detekování kůrovců pomocí psů?

Kromě nás a Švédska se teď metoda začíná rozvíjet i v Německu, Rakousku a Slovinsku, vyměňujeme si poznatky.

Jak dlouho se to ve Švédsku už dělá a jak to tam vlastně začalo?

Už asi 8 let a Anet Johansson to prostě napadlo, zkusila to a ono to vyšlo. 

Pokud se tím chcete po dokončení výcviku živit, už víte, jestli o to vůbec bude zájem?

Myslím, že určitě. A to hlavně od soukromých vlastníků lesů.

Trénujete i další psy a psovody?

Ano, teď mám pod sebou pár lidí včetně psů. 

Co za rasy se na kůrovce hodí?

To je opravdu různé. Viděla jsem československé vlčáky, já mám belgického ovčáka, jsou tam ale i španělé, holandští ovčáci, ale klidně i dalmatini.

Jak je trénink náročný?

Je to rozhodně běh na dlouhou trať. Například když už psa trénujete na opravdové kůrovce a stromy, jste omezení sezónou. Taky si les musíte najít, dojet tam, což stojí peníze i čas (většinou v okolí bydliště nemáte les s kůrovcem na každý den). Navíc chcete jít do lesa aspoň trochu na jistotu, že něco najdete, abyste psa zbytečně neotrávili a neutahali pro nic za nic.

Existuje na to nějaké osvědčení?

Ano, ve Švédsku vám po zkoušce vydají i oficiální certifikát. Ale dělat to můžete i bez něj, jen je rozhodně lepší se mít čím prokázat.

Jak Bibi vnímá, když jde na procházku? Pozná, že nejde pracovat?

Máme na to svoje rituály, taky to pozná podle toho, že nemá obojek s GPS, má i jiný postroj a ta dále, takže tohle problém není.

0