Taky vás vždycky zajímalo, jak to vlastně chodí při výcviku asistenčních psů? Nás moc! A tak jsme si pozvali Kláru z obecně prospěšné společnosti Pestrá. Klára nás zasvětila do celého systému a taky do druhů asistenčních psů. Dostali jsme se ale i k legislativní problematice, protože to ne vždy jde levou zadní. Tak jdeme na to?
Pestrá o.p.s. funguje už 10 let a za tu dobu už vychovali, vycvičili a předali spoustu psích pomocníků. Jsou pojítkem mezi psem a klientskou rodinou. Jako první u nás zavedli bezkotcový výcvik, který probíhá v domácím prostředí. Teď mají skoro 20 zaměstnanců, po ruce 4–5 trenérů a trenérek a součástí týmu jsou i sociální pracovníci.
V Pestré připravují asistenční, vodící, signální a canisterapeutické psy. Důležité je, že klientská rodina, do které pes jde, má od Pestré zaručenou nejen přípravu na psa, ale také podporu po celou dobu života psa. Prostě to mají se vším všudy, a k tomu všemu to dělají skvěle a rádi.
Proč a jak do toho všeho vstupuje i sociální služba?
Tak třeba my (a přiznejte se, že vy asi taky) jsme si mysleli, že chlupatec se prostě vychová, vycvičí a předá rodině, kde bude asistovat, hotovo. Jenže tak to vůbec není. Krok jedna je takový, že když se do Pestré ozve zájemce o asistenčního psa, nejprve se sociálním pracovníkem řeší, jestli je pro něj pes to pravé, zda se o psa bude mít kdo starat a jak takový život s asistenčním psem probíhá. Tak přesně proto mají po ruce sociální pracovníky.
Jak se pes k rodině dostane?
Když krok jedna klapne, začne se hledat pes. Nehledá se tedy psovi rodina, ale rodině pes, v Pestré se jim tenhle postup osvědčil daleko lépe. Paralelně s tímto probíhá výchova mnoha štěňátek. No a když si je zájemce fakt jistý, že je pes to pravé, začne porovnávání a párování. Ze štěňátek, co jsou zrovna na výchově, se pokouší vybrat takového, který bude sedět rodině, jak povahou (mimochodem, nikdy se nesnaží povahu „předělat“), tak i plemenem nebo geny. Po prvním setkání si pes a rodina řeknou, jestli je to láska a potom, když je pes starý tak akorát, se začne s 8–9měsíčním výcvikem. A tady pozor – na výcviku se už ale podílí i budoucí rodina. Což je super pro psa i pro rodinu a ostatně i pro trenéra, který ví, do jaké rodiny pes půjde.
Výcvikem to nekončí, to je jasný
Předáním pejska ale nic nekončí, v Pestré jsou nápomocní i v průběhu, trenéři jsou k dispozici, o psech mají všichni přehled. Ze začátku více, pak se interval samozřejmě prodlužuje, ale když je potřeba, trenér pomůže. Takže rodina může být v klidu, že se vše ubírá tím správným směrem.
Čím je tedy Pestrá unikátní?
- Výchova a výcvik probíhá u štěňátek a trvá až 18 měsíců.
- S dospělými chlupatci tedy pracují málo, štěňátka se osvědčila více.
- Nemají připravené psy v kotcích „na skladě“, ale páruje se štěně+klient a štěně se pak ještě vychovává v domácím prostředí u vychovatelů a poté cvičí s trenérem a klientem.
- K tomu má Pestrá o.p.s. Mezinárodní akreditaci na bezkotcový výcvik a u nás v ČR Značku spolehlivosti.
Hledá se štěně zn. asistenční
To, proč to v Pestré takhle vychází a psy nevrací a vždy najdou super rodinu, je taky výběrem štěňat. Mají totiž štěňátka z kvalitních chovatelských stanic s těmi nejlepšími předpoklady na asistování, se skvělou povahou a bez zdravotních komplikací. Občas je problém přesvědčit takovouhle kvalitní chovatelskou stanici, aby prodala štěňátka právě na asistenci. Spousta lidí si totiž myslí, že asistenční pes trpí, neodpočívá a problémem je i kastrace. Takové přesvědčování trvalo týmu Pestré 3 roky, než našli ty ideální chovatelské stanice, se kterými jsou na jedné vlně.
Jedno štěně, 4 domovy – není to moc?
Po výběru jde štěňátko k vychovateli. Ten může být úplný laik, nebo naopak expert s vlastním psem. Má ho u sebe 16–18 měsíců a absolvuje s ním zdravotní a povahové testy a kastraci. Často se v Pestré sejde až 16 štěňat najednou a najít vychovatele není jen tak, takže kdybyste měli někdo zájem, klidně se hlaste!
Od vychovatele jde štěně k trenérovi, kde už se postupně zapojuje i budoucí rodina. Pes tedy vystřídá až 4 domovy během prvních let života. To se může zdát moc, ale mají to ošetřené. Aby vše klaplo, má pes pořád tu stejnou misku, stejné granule, stejné rituály a stejné povely, všichni tedy dodržují stejnou metodiku. Klientská rodina si ji pak samozřejmě může lehce upravit, to je jasné.
Asistenční pes 6x jinak
1. Vodící pes pro lidi se zrakovým postižením
Jak vodící pes pracuje? Čím víc mu důvěřujete, tím lépe vede. Odhadne dokonce i výšku člověka a vede ho tak, aby se nepraštil do hlavy, na přechdou se zastaví a nesmí se rozejít bez povelu. Poté si ho klient natrasuje, takže tak do půl roku umí třeba 5 tras. Ráno pak stačí oznámit, že se jde do práce a pes už ví, kudy.
Tady už narážíme na legislativu. Vodící pes je totiž u nás jako jediný dotovaný státem. Má svou vyhlášku, může úplně všude, v MHD nemusí mít košík a musí splnit daných 34 dovedností při zkoušce. Ostatní asistenční psi taková pravidla nemají, problém je tedy jak s penězi, tak třeba i v tom, kam všude chlupáč (ne)může.
2. Asistenční pes pro lidi s pohybovým omezením
Čili pes, který asistuje vozíčkáři nebo někomu s berlemi. Takový pes podává věci, umí zhasnout čumákem (má vypínač níže samozřejmě), přinese třeba ovladač na televizi nebo léky a umí posouvat ruce a nohy, pokud s nimi člověk nemůže hýbat.
3. Asistenční signální pes pro lidi se záchvatovým onemocněním
Tihle čtyřnožci často poznají záchvat ještě, než se stane. A to díky změně potu, hormonů a dalším fyziologickým procesům. Pomáhají třeba u epilepsie, diabetu nebo při srdečních onemocněních. Při tréninku se pes učí reagovat na záchvat, protože podmínky toho, že záchvat teprve přichází trenéři těžko nasimulují.
Při záchvatu doma pes přivede dalšího člena rodiny nebo donese léky (ty musí být neustále na stejném místě) a pak si lehne a člověka prohřívá. Pokud záchvat nastane venku, doběhne pro nejbližšího člověka a přivede ho k páníčkovi. A když je to třeba v obchodním centru, kde je lidí hodně, pes si lehne, zahřívá člověka a čeká, až někdo zavolá pomoc. Právě proto má pes vestu s upozorněním, že je asistenční – to dá vědět lidem okolo, že se fakt něco děje a je potřeba zavolat pomoc.
4. Asistenční signální pes pro lidi se sluchovým postižením
U signálních chlupáčů nehraje takovou roli velikost, takže to může být klidně menší plemeno. Pes upozorní na budík, mikrovlnku, telefon nebo třeba i pláč dítěte, to neslyšícím maminkám opravdu hodně pomáhá. Co se týče vyzvánění telefonu, pes má naučenou konkrétní melodii, takovou, kterou venku jen tak nezaslechne, aby nebyl zmatený při každém zazvonění.
5. Asistenční pes pro děti
Pro dítě s postižením nebo nějakou vadou je pes obrovská psychická podpora a motivace. Dítě psa trénuje samo, rodiče pouze asistují. Jak to funguje? Chlupáč dítě namotivuje jít dělat to, co mu tak dobře nejde, ale musí to trénovat. Když má třeba dítě problém s mluvením, psovi čte, něco ho učí a říká mu, co dělat. V tu chvíli je dítě v roli učitele a baví ho to víc, než kdyby muselo jen tak trénovat výslovnost. Navíc pes nesoudí, neopravuje a dítě se tolik nestydí.
6. Asistenční pes pro děti s autismem
Pes je pro dítě s autismem super parťák a průvodce světem, který dítě až tolik nechápe. Chlupatec totiž nemá zbytečné otázky, nesoudí a nesrovnává. Dítě je k němu daleko otevřenější, je třeba díky tomu ochotnější jít i mezi lidi. Každé dítě má potřeby malinko jiné a pes se tomu dokáže přizpůsobit.
Kampaň milionový pes
Když se vrátíme k té legislativě, Pestrá stojí i za tím, aby se vodící a asitenčí psi zrovnoprávnili. Žádají o dotace a zároveň stojí za osvětou. Milionový proto, že pes za 10 let své služby dokáže ušetřit až milion korun, který by se jinak musel utratit za asistenta-člověka.
Kampaň Ponožkový Pestrouš
A tady přichází vaše další chvíle. Jestli se chcete zapojit, stačí ušít nebo koupit za 100 korun zvířátko z ponožek. Popřípadě rovnou můžete zaslat příspěvek na 107-4650730257/0100. No a ještě víc se dozvíte na www.pestra.cz
Zvídavé dotazy pro Kláru na závěr
Co se stane, když výchova nedopadne?
Tohle se stává opravdu málokdy. Dříve u dospělých psů jsme jich klidně i 70 % vraceli, ale teď se štěňaty se to neděje. Výjimkou může být nějaká nečekaná zdravotní komplikace. Pokud to nastane, pes se buď vrátí do chovatelské stanice, když mají zájem, nebo mu adoptivní rodinu najdeme my sami, za to ručíme.
Jaké předpoklady má mít trenér asistenčních psů?
Celkově je trénink asistenčních psů ještě o chlup náročnější než canisterapie, je to zvláštní odvětví kynologie, kde musíte rozumět psům, ale taky lidem. Každopádně zvláštní škola ani zákon na to není, takže stačí mít hlavně chuť.
Jak si rodina psa koupí?
Jak jsme už říkali, nevidomí mají psa proplaceného a u dalších rodin a typů asistenčních psů žádáme o dotace a podporu. Máme vždy zhruba 8 měsíců, kdy rodina ví, že psa chce a on je ještě v tréninku, abychom sehnali peníze. Rodina se velmi často zapojuje, píší s námi žádosti, poskytují informace o sobě, abychom je v žádostech co nejlépe představili a argumentovali.
Každopádně na změně té legislativy neustále pracujeme a lobujeme za to. Problém je ve střídání vlád a dalších funkcí, to se pak musí začínat skoro od znova. Ale dáváme si na to teď větší pozor a vždy si hlídáme výstupy, abychom to novým týmům mohli představit v nejaktuálnější podobě.
Jak vychovatelé snáší, že musí psa dát pryč?
Většina vychovatelů je na to nastavená od začátku, bez slz se to samozřejmě neobejde. Zároveň mohou psa vídat dál na tréninku a vědí, do jaké rodiny jde.