Překážkové závody se psem: je to pro mě, i když nemám zkušenosti?
Patříte k lidem, kteří rádi vystupují ze své komfortní zóny? Pak jsou pro vás překážkové závody neboli OCR (obstacle course race) to pravé! Vychází totiž z vojenského výcviku, který prověřuje vaši fyzickou zdatnost a odolnost. A víte, čím by se dala taková aktivita ještě vylepšit? Správně, když do ní zapojíte svého psího parťáka!
Ovšem pokud nepatříte k pravidelným účastníkům závodů třeba v canicrossu, možná ve vás hlodají otázky, zda se do něčeho takového pouštět, i když zatím nemáte moc zkušeností. Na následujících řádcích se vám budeme snažit dodat sebevědomí, abyste to vyzkoušeli, anebo se naplno pustili do příprav na následující sezóny. Na druhou stranu není ideální (ani bezpečné) se zvednout z gauče a vyrazit rovnou na závodiště. Představíme si pár základních dovedností, které je dobré zvládat, ale není třeba je brát jako vstupní kvalifikaci do závodu. Hlavně vás to musí oba bavit!
Co vás na trati čeká?
Kombinace ani pořadí překážek není nijak určena a většinou zcela závisí na fantazii pořadatele. Obecně jde ale o kombinaci cviků, které jsou náročné nejen na sílu, ale i na vaši obratnost a šikovnost. Většinou jsou tak daleko náročnější pro vás než pro chlupáče, u něj jde zase o soustředění a poslušnost. A pro oba je to jistá dávka nekomfortních situací, protože se často neobejdete bez překonání bahenní lázně nebo vodního příkopu, což není zrovna voňavá záležitost (Biochar s sebou!). Nebojte, řada překážek však není povinná (u hobby kategorií to nebývá vůbec žádná) a můžete místo nich splnit náhradní úkol, třeba určitý počet kliků nebo angličáků.
Co se hodí, aby pes uměl?
Pokud pes umí tahat, půjde vám to jako po másle. Máte-li doma psa, kterému mushingové (čili tahové) disciplíny nic neříkají, nezoufejte. Pes v tahu vám sice může pomoci třeba při přebíhání mezi překážkami, ale není to věc, která by vás vylučovala ze závodění. Jelikož řada překážek vyžaduje hlavně vaši účast, je dobré, aby pes uměl v klidu čekat. Jinými slovy, nedělat nic. Neskákat, netahat, nejančit. Zní vám to jako sci-fi? Nebojte, nejste v tom sami. Důležité je, abyste vy i pes dokázali tato chování rozlišit, a to příslušnými povely. “Zůstaň” můžete trénovat kdykoliv. Během vaření, při venčení nebo než dáváte psovi krmení. Tahání se zase učí při běhu, a to například pomocí řetězů.
Start většinou probíhá intervalově, na trati ale i přesto potkáte spoustu dalších dvounohých a čtyřnohých závodníků. Nejspíš jste už zažili z obou stran situaci, kdy jeden pes vyjíždí na druhého – a přiznáme se, že nám není příjemná ani jedna strana mince. Máme-li reaktivního psa, nepomůže nám, když se zavřeme doma, ale je potřeba s tím pracovat tak, že chlupáče vystavím kontaktu s ostatními psy – ideální příležitostí jsou společné tréninky, třeba ty od kamarádů z Běhejsepsem, které jsou pořádané po celé republice. Pes se tak naučí na ostatní nereagovat, a to i v situacích, kdy ho někdo předbíhá. Ačkoliv je jakýkoliv kontakt mezi psy na trati nechtěný, stává se to. Proto je na místě ohleduplnost a komunikace s respektem k druhým, ať už uděláme chybu my nebo někdo jiný.
Při sportování nás často nenapadnou aspekty, které pro psa mohou být matoucí, protože pro nás jsou naprosto přirozené. Tak třeba zatáčení si zkuste natrénovat dopředu, protože i když pes pochopí, že má zatočit, jeho dráha nemusí přesně kopírovat směr trati. Pokud zatáčky ještě nedáváte, nevadí, jde jen o to, že budete muset psa více směrovat, což vás bude stát čas navíc. Někteří psi také nejsou zvyklí na to, že je někdo nosí nebo s nimi jinak manipuluje, což může být součást dané překážky. To ovšem také natrénujete poměrně snadno – zkrátka zkuste během vycházky chlupáče vzít do náruče, kousek poponést za postroj nebo jinak nasměrovat a uvidíte, jak bude reagovat. Během závodů OCR se také často střídá chůze s během a fázemi čekání, což může být zase matoucí pro psy, kteří jsou zvyklí na běhání v zápřahu. Zkuste proto do příprav zařadit trénink s krátkými běžeckými intervaly.
Co v závodech skutečně nepodcenit
Nikdo nezná vašeho psa tolik jako vy. Naučte se poznat jeho limity z hlediska fyzického výkonu, ale jeho strachů. Bojí se vody? Postupujte pomalu a zvyšujte jeho sebejistotu. Je vyčerpaný i po kratším výběhu? Nenuťte ho do dalšího pohybu, vytvořil by si negativní vzpomínky a neměl by motivaci k dalšímu tréninku. Jediné, co ho pohání vpřed, je radost z pohybu, proto mu ji nekažte tím, že si prosadíte svou i přes chlupáčův nesouhlas. Zkrátka upozaďte vlastní ambice ve prospěch týmu. Stejně jako patrně u všech sportovních aktivit se ani u překážkových tratí nevyplácí uspěchat zahájení tréninku, pokud máte doma štěně. Nejenže ještě nemá tolik disciplíny jako dospělák, ale celá jeho tělesná stavba se ještě vyvíjí a hrozí mu tak vyšší riziko úrazu, což za to určitě nestojí. Počkejte tak minimálně do 12 měsíců věku, u velkých plemen i déle.
Správná výbava je základním kamenem pro bezpečí obou členů týmu
Bez čeho se ale neobejdete, je kvalitní vybavení, které neubližuje vám ani chlupáčovi. Pes by měl mít kvalitní postroj, pouze s obojkem vás na trať pravděpodobně nepustí. Pokud máte nějaký na procházky, můžete klidně použít ten. Dlouhý canicrossový postroj se sice osvědčí v běhu mezi jednotlivými překážkami, ale tyto úseky nejsou moc dlouhé, takže také není úplně ideální volbou. Nám se nejvíc osvědčily polodlouhé či krátké postroje s madlem, díky němuž můžete se psem lépe manipulovat, přidržet si ho nebo poponést. Třeba Rock long, Ramble nebo Line Grip.
Většina pořadatelů po závodnících vyžaduje, aby byli se psem spojení odpruženým vodítkem. Narozdíl od canicrossu u překážkových závodů nepreferujeme celoodpružené vodítko, ale jen částečně odpružené, abyste si mohli psa přidržet za pevnou část. Délka většinou není v pravidlech stanovena, zvažte proto svoji výšku v poměru k velikosti psa: dlouhé vodítko se může zamotávat a překážet, krátké by zase nemuselo být dostačující u překážek, které vyžadují větší vzdálenost mezi vámi a psem (např. Ručkování na hrazdě).
Sedák zvolte dle svých preferencí. Běžecké opasky vedou tah přes zadek, aby byly komfortní pro vaše záda, někomu však zase více vyhovují varianty na dogtrekking, které vedou tah o trochu výš. A co radí zkušení závodníci? Zvolte takový, který na sobě nemá moc přezek ani kapes, aby se vám nezachytával o překážky a šel lépe vyprat od bahna.
Jako u všech náročnějších aktivit, nezapomeňte na správné zavodnění a včasné nakrmení psa před závodem. Tomuto tématu jsme věnovali i samostatný článek Napájení a zavodňování psů. Před závodem si také zkontrolujte, zda máte platné očkování. Pořadatel většinou u startu kontroluje očkovací průkaz, tak ho nezapomeňte doma. S sebou si vezměte také odměnu pro chlupáče (a možná i pro sebe) po závodu, ať máte spoustu motivace do těch dalších!
