Slovní povely a jak na ně
Když se to řekne, tak je to docela jasné, ale ruku na srdce kdo to dodržuje. A co vlastně? Pes nám nerozumí. Jako významu slov. Takže náš výlev: “no koukni na to, cos provedl?” je docela k ničemu. Chlupáči vnímají naší náladu, intonaci hlasu a celkově chování. Ale co jim povídáme, to opravdu nechápou.
V jednoduchosti je krása a ve výcviku to platí dvojnásob
Shodneme se na tom, že nám náš chlupáč nerozumí. Proto když začneme s nácvikem nového triku nebo nějaké dovednosti, budeme u toho mlčky. Pro nás to je sice těžší, protože povídám si pomáháme. Ale psovi to nepomáhá, ba naopak, docela dost ho to od jeho výkonu ruší. Nesoustředí se na provedení, ale vnímá i ten šum, kterým na nějak komunikujeme.
Navíc chceme, aby chlupáč daný povel plnit vždy správně. Když u nácviku používáme nějaké slovo – povel, tak se může stát, že si ho spojí s nesprávným provedením. Hezký příklad je třeba “sedni”. Když budu hned od prvního navádění psa do sedni říkat i povel, ale pes si sedne bokem. Může si spojit, že je jedno, jestli má sedět rovně a nebo nakřivo. Takhle si ale může spojit cokoliv. Klidně i něco úplně jiného.
Přivolání, tam je to trochu jinak
Jednou z mála výjimek, kdy povel dáváme hned je přivolání. Ale u toho spojujeme jméno psa s odměnou. Jakmile vyslovíme jméno psa, tak od nás dostane dobrotu. Ideálně s tím začínáme u štěňátka, ale pokračujeme pořád. Celý život jméno našeho chlupáče “uplácíme” různými odměnami.
Jen pozor – používáme jen jedno jméno! Takže jestli je váš pes BEN, odměnu dostává za BEN nikoliv za Beníčka, Šmudlíka nebo Chlupáčka. Všemi zdrobnělinami mu v tom děláte jen zmatek.
Kdy tedy začít přidávat u cviku slovní povel?
Pamlskem psa navádíme k noze a nebo čekáme, až se nám k noze přiřadí přes target. Jakým stylem to budete učit, si přečtěte v našem článku. Každopádně povel začněte přidávat, až se pes sám plynule přiřadí k noze. Chlupáč chápe, co po něm chceme ať už prostřednictvím pomůcky nebo navedením. Dělá to plynule.
- Při cvičení jednou provedeme cvik mlčky. Psa odměníme.
- Následně chlupáče z cviku uvolníme – odhodíme pamlsek.
- Pak řekneme slovo – v našem případě K NOZE. Vyslovíme to jasně, ale přirozeně, tak jak to budeme používat vždy.
- No a co udělá náš pes? Půjde k noze, protože to před malou chvilkou dělal. Pokud zaváhá, pomůžeme mu posunkem.
Povídat si se svým psem je v pohodě, pokud po něm nechceme, aby se podle toho choval. Jestli chcete, aby vás poslouchal, stačí si uvědomit, že nám nerozumí a my mu musíme ukázat, co vlastně chceme a ten daný povel pak vždy dodržovat na danou situaci nebo cvik.
Tak vzhůru do toho! Budeme moc rádi za označení na sociálních sítích, abychom viděli, jak krásně vám to jde!
O autorovi:
Karolína Cipro
Kája se psům věnuje už od roku 1998. Svoji první fenku bostonského teriéra jménem Bessi dostala ve 12 letech, společně se začaly věnovat agility a netrvalo dlouho, než následovaly další člověko-psí aktivity. Ještě během gymnazijních let úspěšně složily canisterapeutické zkoušky, což pak využily jako dobrovolnická dvojka v místním domově důchodců a následně ve Fakultní nemocnici v Motole. Na zkušenosti z lékařského prostředí se Kája rozhodla navázat studiem medicíny, ovšem na částečný úvazek zůstala v Motolské nemocnici jako koordinátor dobrovolníků se zvířaty, a tak se měla možnost podílet i na směrnicích oddělení s ohledem na hygienické podmínky a zejména pak výcvik psů, z nich se následně inspirovaly i další nemocnice. Dnes se společně se svým manželem (a třemi ohaři) zaměřuje na osvětu mezi pejskaři, motivuje lidi k běhání se psem a podporuje aktivní životní styl propojený se čtyřnohými společníky.
