Přehled psích sportů: radost z pohybu i ze společné práce
Psí sporty nejsou jen o výsledkových listinách a titulech. Jsou hlavně o vztahu, společném růstu, radosti z pohybu a o tom krásném momentu, kdy si řeknete: jo, tohle nám spolu fakt jde. Každý pes je ale jiný a stejně se liší i jeho pohybový a pracovní styl. Jeden miluje rychlost a adrenalin, druhý si užívá soustředěnou, systematickou práci a další nejvíc září ve chvíli, kdy je napojený na svého člověka a fungují spolu jako skutečný tým. Pojďme si projít nejznámější psí sporty, podívat se, co obnášejí a komu sednou nejlépe.
Obedience
Obedience v překladu z angličtiny znamená poslušnost – a ve světě psích sportů ne jen tak ledajakou. Je to precizní sport s jasně daným zkušebním řádem a několika výkonnostními třídami (OB-Z, OB1, OB2, OB3). Každá třída má přesně stanovené cviky a jejich obtížnost se postupně zvyšuje. Mezi typické prvky patří chůze u nohy, přivolání samostatně nebo s mezilehnutím či zastavením, aport a skok přes překážku, vysílání do čtverce, polohy na dálku nebo třeba pachová identifikace.
Nejde jen o to, že pes cvik splní. Hodnotí se přesnost, rychlost, radost z práce i napojení na psovoda. Obedience je detailní práce s technikou – mikropohyby, rovné přisednutí, přesné pozice. Pokud jste velký detailista, baví vás ladit nuance a budovat maximálně čistou komunikaci, tady se vyřádíte.
Základní výbava pro obedience:
Zajímá vás svět obedience a rádi byste se dozvěděli víc? Podrobněji jsme se o tomto sportu rozepsali v článku Co je to obedience, rovněž jsme sepsali naše zkušenosti s tím, jak probíhá úvodní zkouška OB-Z.
Rally obedience
Rally obedience má podobný základ jako obedience, ovšem trochu odlehčenou a hravou formou. Principem je, že se na parkurové trati postaví trasa z karet s úkoly-cviky. Sport má několik výkonnostních stupňů a trať je vždy sestavená z konkrétních stanovišť označených cedulkami. Psovod si může cvik předem přečíst a ví, co ho čeká – například obraty o 270°, spirálu, přivolání před sebe, změny tempa nebo kombinace poloh. Oproti obedience jsou zde volnější pravidla pro komunikaci se psem během výkonu, atmosféra bývá uvolněnější a sport je velmi přístupný i pro méně sebevědomé týmy. Přesto má jasná pravidla a s vyššími třídami roste i technická náročnost.
O rally obedience se dále dočtete v našem článku Rally obedience – zábava pro dvou i čtyřnohé a Vše o zkoušce RO-Z.
Rally dogdance
Rally dogdance stojí někde mezi poslušností a taneční kreativitou. Tým opět plní úkoly na trati podle cedulek, ale cviky zahrnují více trikových a pohybových prvků – couvání u nohy, otočky kolem psovoda, obíhání, práce na dálku nebo kombinace pozic.
Je to skvělá varianta pro ty, kdo chtějí víc hravosti než klasickou poslušnost, ale zároveň jim vyhovuje struktura trati a jasné zadání.
Základní výbava pro rally obedience a rally dogdance:
Dogdancing
Dogdancing se dělí na dvě hlavní kategorie – heelwork to music (důraz na přesnou práci u nohy v různých pozicích) a freestyle (větší volnost, více triků a práce na dálku). Sestava je postavená na hudbu a měla by být tematicky i pohybově sladěná. Je to o kreativitě, ale i o technické čistotě. Pes musí zvládat koncentraci, různé pozice vůči psovodovi a plynulé přechody mezi cviky.
Agility
Agility je jedním z nejrozšířenějších a nejznámějších psích sportů. Je o rychlosti, ale hlavně o spolupráci. Pes běží parkur překážek (skoky, tunely, slalom, kladina, houpačka, áčko) a psovod ho naviguje pohybem těla, změnou směru, tempem i hlasovými povely. Vodítko ani fyzická pomoc nejsou povoleny – všechno stojí na čitelné komunikaci a načasování.
Zásadní je princip vedení psa po optimální stopě. Psovod musí plánovat několik překážek dopředu, správně si zvolit pozici (vedení na ruce, křížení přední, zadní, slepé) a zároveň respektovat fyzické možnosti psa. Agility je týmová choreografie v plné rychlosti – a právě proto je sice ohromně náročná pro obě strany týmu, ale o to více naplňující.
Základní výbava pro agility:
O agility jsme si povídali v našem podcastu s trenérkou Sabinou Šťastnou, díl je dostupný i ve formě článku Jak začít s agility: rady a tréninkové tipy trenérky Sabiny Šťastné.
Nosework
Při noseworku pes pracuje s vyhledáváním konkrétních pachů (nejčastěji skořice, pomeranč, hřebíček nebo další esence podle dané organizace). Soutěže se dělí do několika tříd podle obtížnosti a typů prostředí – interiér, exteriér, vozidla, předměty. S vyšší úrovní roste náročnost: více vzorků, větší prostor, rušivé pachy, skryté zdroje pachu ve výšce nebo v obtížně přístupných místech. Pes musí pracovat samostatně, psovod se učí číst jeho změny chování při označení nálezu. Je to nenápadný, ale mentálně velmi intenzivní sport.
Základní výbava pro nosework:
I o noseworku jsme nahráli podcast, tentokrát s Pavlou Kamrádovou. Je součástí našeho tematického článku Nosework: práce psa nosem!
Dogfrisbee
Dogfrisbee má dvě hlavní soutěžní větve. Dálkové hody (distance) jsou o tom, jak daleko hozený disk dokáže pes chytit v časovém limitu – hodnotí se délka a úspěšnost chycení. Je to čistá rychlost a výbušnost. Naopak freestyle je kreativní sestava na hudbu, kde tým předvádí triky, přeskoky, otočky a různé kombinace hodů. Hodnotí se technika, plynulost, obtížnost i souhra. Zatímco distance testuje fyzický výkon, freestyle prověřuje i kreativitu a dlouhodobou technickou přípravu.
Pokud by vás zajímalo víc, s pomocí trenérky a závodnice Míši Andrové jsme dali dohromady článek O dogfrisbee s informacemi o rozdílech v jednotlivých discích, kategoriích i figurách používaných v rámci freestyle kategorie.
Sportovní kynologie
Sportovní kynologie (např. podle mezinárodního řádu IGP) kombinuje tři oddíly, které vychází z potřeb pracovní kynologie, zejména v rámci záchranných složek: stopu, poslušnost a obranu. Ve stopě pes sleduje lidskou pachovou stopu a označuje předměty. V poslušnosti plní cviky jako aport, vysílání vpřed, odložení nebo chůzi u nohy. V obraně vyhledává figuranta, hlídá ho, štěká a na pokyn provádí zákrok. Je to komplexní a náročný sport, který klade důraz na stabilní povahu psa, pevné nervy a systematickou práci. Vyžaduje dlouhodobé vedení zkušeným instruktorem - třeba s Honzou Farkačem, který se s námi podělil o několik tipů. Najdete je v rozhovorovém článku Poslušnost v IGP.
Stopy
Stopařina může být součástí sportovní kynologie, ale existují i samostatné stopařské zkoušky. Pes sleduje pachovou stopu kladenou člověkem a označuje předměty na trase. Obtížnost roste délkou, stářím stopy, lomem i typem terénu. Je to disciplína o trpělivosti a hlubokém soustředění. Tady se nikam nespěchá – kvalita je víc než rychlost.
Základní výbava pro stopy a sportovní kynologii:
Dogpuller
Dogpuller je poměrně nový sport, který pracuje se dvěma lehkými kruhy – pullery. Volnočasově lze kroužky používat pro střídavé vrhání obou kroužků, čímž se pes nejen rychleji unaví, ale zároveň se tím i učí předávat kroužek, protože ví, že okamžitě následuje další hod. Další možností je trénování skoku do výšky, opět na principu střídání dvou kroužků. A v neposlední řadě se samozřejmě o pullery můžete přetahovat, protože jsou kroužky šetrné pro psí zuby, ale zároveň velmi odolné. Soutěžní disciplíny pak zahrnují první dvě jmenované disciplíny: běh se dvěma kruhy na čas nebo skok do dálky za kruhem. Pes se učí rychle reagovat a efektivně se vracet. Je to jednoduchý, ale intenzivní sport, který se dá krásně provozovat i rekreačně bez složitého zázemí.
Hersenwerk
Hersenwerk není klasický závodní sport, ale metoda mentální stimulace pomocí hlavolamů. Pes řeší jednoduché úkoly – hledá pamlsky v textiliích, mezi předměty nebo v různých strukturách. Důraz je na klid, samostatnost a sebevědomí psa. Využívá se i jako podpora pro citlivé nebo reaktivní psy, kteří potřebují pracovat bez tlaku na výkon. Jako jeden z mála nemá takřka žádné nároky na prostor, stačí vám i klidné domácí prostředí.
Naše hlavolamy pro hersenwerk:
Hlavolamy, naše oblíbené téma, zpracovali jsme ho třeba v článku Hlavolam pro psy jako aktivizační pomůcka pro všechny členy rodiny, jehož součástí je i náš podcast.
Canicross
Canicross je běh se psem v tahu, kdy je pes připnutý k běžci pomocí pružného vodítka, sedáku a dobře padnoucího postroje. Pes běží před člověkem a pomáhá mu tahem, ale pořád jde o spolupráci – tempo i vzdálenost musí odpovídat kondici obou.
Na podobném principu fungují i další tahové disciplíny:
- Bikejoring – pes táhne jezdce na kole.
- Scooterjoring – tah před koloběžkou.
- Skijoring – zimní varianta na běžkách.
- Mushing – tým více psů táhne saně nebo vozík.
Základní vybavení pro canicross:
Canicrossu se na našem webu věnujeme celkem pravidelně, třeba v článku Běh se psem, aneb jak začít s canicrossem nebo Abeceda canicrossu obsahující podrobnější kroky tréninkových fází, včetně přípravy štěněte, které ještě nemůže tahat. Mrknout můžete i na projekt Běhejsepsem, který je srdcem české canicrossové komunity a pořádá společné tréninky po celé ČR.
Ať už si vyberete jakýkoli směr, cíl by měl být pořád stejný: zdravý, spokojený a příjemně unavený pes. Ne vyčerpaný na doraz, ne přetížený ambicemi, ale pes, který měl možnost využít své schopnosti – běhat, přemýšlet, hledat, spolupracovat. Přirozený a pravidelný pohyb má obrovský vliv na fyzickou kondici, stabilitu pohybového aparátu i psychickou pohodu. Pes, který má možnost smysluplně pracovat, bývá vyrovnanější, soustředěnější a spokojenější i v běžném životě. A právě o to jde – ne o medaile, ale o dlouhodobé zdraví, radost z pohybu a funkční vztah mezi vámi dvěma.
Karolína Cipro
Kája se psům věnuje už od roku 1998. Svoji první fenku bostonského teriéra jménem Bessi dostala ve 12 letech, společně se začaly věnovat agility a netrvalo dlouho, než následovaly [...]
